George Soros se narodil v Budapešti v roce 1930. Ve věku 13 let se poprvé na vlastní kůži setkává s totalitárním řežimem, kdy v březnu 1944 do Maďarska vtrhli nacisté. Jak sám říká ve své knize Soros on Soros z roku 1995, jeho židovská rodina i několik dalších lidí přežilo díky jeho otci, který rychle prohlédl nebezpečí situace a byl schopen opatřit falešné doklady i úkryt pro celou rodinu. Po odchodu nacistů a počátku okupace sověty emigroval ve věku 17 let do Velké Británie. Studoval na London School of Economics, kde ho zásadním způsobem ovlivnil Karl Popper a jeho koncept otevřené společnosti . Poté, co v Anglii vystřídal několik pro něj nezajímavých prací , dostal se v roce 1956 do New Yorku, kde začal obchodovat s cennými papíry . K prvnímu průlomu v jeho kariéře došlo v letech 1959 – 1961, kdy se Soros stal expertem na investice na raketově se rozvíjejícím evropském trhu . V roce 1973 založil vlastní hedge fond, později nazvaný Quantum Fund. Následovala desetiletí riskantních spekulací, závratných zisků a následných ztrát. Podle časopisu Forbes se v roce 2011 majetek Quantum fondu rozrostl na 28 miliard dolarů, Sorosovo osobní jmění činí 22 miliard dolarů, což mu přineslo 46. místo na žebříčku největších boháčů světa.
George Soros však nepatří pouze k lidem, kteří dokáží peníze rychle vydělat. Umí je totiž i ve velkém rozdávat. Co se týče množství rozdaných peněz, je s dary v hodnotě 8 miliard dolarů za Billem Gatesem a Warrenem Buffettem na třetím místě. Poprvé svůj cíl vytvářet otevřené společnosti podpořil již v roce 1979. V roce 1980 dal 80 černošským studentům v Jižní Africe stipendium, aby mohli studovat na Kapské univerzitě. Později ale zjistil, že místo toho, aby on bojoval proti apartheidu, využíval naopak tehdejší systém jeho peněz, a projekt opustil. Dále se v té době soustředil na východní Evropu, financoval polskou Solidarność, v SSSR Sakharova a přes fond ve Švédsku také Chartu 77. Po revoluci její financování zastavil, protože nabyl dojmu, že se příliš zabývá spory o minulost a nehledí do budoucnosti. Ve zmíněné autobiografii označil zkušenost s českými chartisty za dosud největší zklamání během své dráhy filantropa. Krom toho také v Maďarsku, Polsku a Československu uděloval dizidentům stipendia na studium v USA. Brzy si však uvědomil, že jeho stipendia tyto osoby diskreditují, protože se stávají snadným terčem režimu. V roce 1984 tak poněkud změnil svou strategii a založil svou první nadaci Open Society Foundation. Dnes má tato nadace pobočky ve více než 70 zemích světa. Netvoří ale jeho jediný výdaj – loni například přidělil 100 milionů dolarů organizaci Human Rights Watch, dalších 150 milionů věnoval na podporu práv Romů.
Mohlo by se zdát, že toto jsou ve zkratce ony pověstné dvě strany mince jménem George Soros. Realita je ale přece jenom o něco pestřejší. Jak sám přiznává v rozhovoru pro německý Spiegel, má Soros velký vliv. A to nejenom jako finančník, který může např. sázet proti cenám obilí či ropy a ovlivňovat tak jejich cenu pro každého z nás. Sázet může i proti různým měnám, díky čemuž se v roce 1992 proslavil jako ten, který způsobil pád britské libry. Vydělal na něm celou miliardu dolarů. Velká Británie musela vystoupit z ERM a daňové poplatníky stál pokus britské národní banky o záchranu měny 3,5 miliard liber. Vůbec má Soros docela netradiční pohled na finance a spekulace s nimi. Napovídá to ostatně už i název jeho první knihy: Alchemy of Finance z roku 1988. Alchymie, stejně jako samozvaní panovníci tedy očividně nepatří jenom do středověku. Soros sám o této knize říká: „Začal jsem s procesem, který jsem nazval real-time experiment. Hlavní myšlenkou bylo zaznamenávat můj proces rozhodování tak, jak se postupně odvíjel. A protože považuji investování za historický proces, zdálo se mi to jako vhodný druh experimentu. Ne vědecký experiment, ale alchymický, protože jsem očekával, že sama skutečnost, že jsem právě zahájil tento experiment, ovlivní jeho výsledky. Doufal jsem, že tento vliv bude spíš pozitivní, a mé naděje se také splnily. Zažili jsme další období explozivního růstu. … Takže v roce 1985 jsem začal s tímto real-time experimentem. Což je popsáno v té knize.“
Ale Sorosova alchymie se neomezuje pouze na finance. Velkou moc mu krom spekulací zaručuje také jeho druhý život, život filantropa. A právě zde vidím nejspornější bod Sorosovy osobnosti. Jeho působení občas připomíná šachového hráče, který může kdykoli jakkoli hýbat se svými figurkami. Jenže nehraje s neživými panáčky, ale s osudy nemalého množství lidí – a profesionál v této hře také rozhodně není. Několik jeho „drobných“ přehmatů a zklamání jsem popsala výše, tím ale jejich výčet rozhodně nekončí. Dvě varující svědectví přináší článek časopisu Forbes, zmiňující Sorosovo angažmá v Gruzii a Ázerbájdžánu. Po gruzijské „revoluci růží“, kterou finančně podporoval, měl zásadní vliv na obsazení vládních postů. Navrhl devět osob na posty různých ministrů (mimo jiné ministra hospodářství, kultury, školství či spravedlnosti), všech devět uspělo a bylo do těchto klíčových úřadů dosazeno. Nový prezident Saakašvili se však po počátečním oslavování Západem ukázal být autoritářský, spekuluje se o zakázu nestátních médií, veřejného shromažďování osob a teroru proti politickým odpůrcům. Vrcholem bylo násilné potlačení demonstrantů v roce 2008, vyžadujících nové volby. Také Sorosova pomoc Ázerbájdžánu není bez rizika. Jak řekl zástupce ázerbájdžánského ministra zahraničí Azimov, Sorosovo angažmá by mohlo vyústit v regionální válku.
Konzervativní organizace Media Research Center nedávno také vydala zprávu o velkém vlivu Sorose na nezávislá média. Problémem podle ní není ani tak to, že jednostranně podporuje levicová média (od roku 2003 za ně vydal již 52 milionů dolarů), ale fakt, že se o jeho vlivu téměř neví. Ten přitom není zanedbatelný – organizace MRC např. vyjmenovává konkrétní prominentní novináře, kteří se podílejí na vedení skupin financovaných Sorosem. A ne vždy je jeho podpora tak úplně nepolitická a bez cílů. Podle MRC vynaložil Soros v roce 2004 27 milionů dolarů na antikampaň proti Bushovi. A polooficiální válku (vyčlenil na ni prý jeden milion) vede i proti pro-republikánské stanici Fox News. Stačí do googlu zadat pojmy „Soros“ a „Fox News“ a zahrne nás seznam oboustranných osočování. Je těžké zjistit, která strana se spíše blíží pravdě. Jedno je ale jasné – vliv George Sorose na média není čistě nahodilý.
Nezpochybňuji Sorosovo upřímné nadšení pro otevřené společnosti a přiznávám, že jeho snaha podporovat demokracii a ochota rozdávat ze svého jmění je mi osobně sympatická. Nepatřím ani ke snílkovským antikapitalistům, pro které je globální trh pohroma lidstva, která způsbojí jeho definitivní pád. Přesto pozoruji aktivity George Sorose s velkou skepsí. Jeho moc zdaleka nekončí v oblasti ekonomiky a financí, ale výrazně přesahuje i do politiky. Přesto nebyl nikdy zvolen do žádné politické funkce a – což je neméně důležité – v případě chybných rozhodnutí tím pádem ani nemůže být dohnán k odpovědnosti. Postupuje metodou pokus-omyl, když nějaký z jeho experimentů nefunguje tak, jak má, přejde prostě k dalšímu. Ale těžko z toho budeme „vinit“ samotného Sorose. Jeho příklad jen dokládá faktickou převahu ekonomické sféry nad mocí politickou v dnešních západních demokraciích a částečně i v nedemokratických státech. Nejlépe to snad vyjadřuje název již zmíněného článku z Forbesu: „Měli bychom Georgi Sorosovi dovolit koupit si zahraniční politiku USA?“